Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L.)

Slunečnice topinambur, starším názvem topinambur hlíznatý, zkráceně jen topinambur, lidově zvaná židovské brambory je bylina z čeledi hvězdnicovité. Rostlina je podobná slunečnici, ale na rozdíl od ní je vytrvalou rostlinou a tvoří jedlé podzemní hlízky. Má přímou lodyhu, která je obrostlá dlouhými bělavými chloupky. Dorůstá výšky 1 - 3 m, v horní části se větví. Listy jsou na spodní části lodyhy vstřícné, na vrcholu rostliny spíše střídavé. Žluté květy jsou menší, přesto velmi podobné květům slunečnice, rostlina kvete v srpnu – říjnu. Protáhlé hlízky se zvrásněným povrchem a tenkou slupkou jsou pevně přirostlé ke stvolům, což je jednou z hlavních příčin, proč je pěstována pouze omezeně. Název topinambur je odvozen od jména jihoamerického indiánského kmene Tupinambů, od nichž je v 16. století získali francouzští námořníci a kolonisté v Brazílii. Původně pochází ze subtropických a tropických oblastí Severní Ameriky, často se pěstuje, ale i zplaňuje. Rostlina je nenáročná na podmínky prostředí, snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy. Největším pěstitelem v Evropě je Francie, odtud se rostlina rozšířila koncem 16. století po Evropě. V ČR zplaňuje zejména na březích řek, v příkopech, na mezích i na místech nedávných zemních prací.

Topinambury jsou ideální do čerstvě upravené půdy, protože dobře rozrušují hroudy, pozor však na jejich rychlé rozrůstání. Na světlo nejsou náročné a dobře snášejí i polostín. Ze škůdců mohou hlízy topinamburu poškodit slimáci.

Dříve se topinambury pěstovaly jak k jídlu, tak jako krmivo, později je vytlačily brambory. V současné době se ve světě, vzhledem k obsahu dietně příznivého polysacharidu inulinu, začíná pěstování znovu obnovovat.

Topinambur slouží především jako dietní potravina, která je mimořádně vhodná pro děti, seniory, rekonvalescenty a diabetiky. Používanou částí rostliny je hlíza, méně často list nebo nať.

Podle ranosti se topinambur řadí mezi první jarní zeleniny, výborně může nahradit například ředkvičku. Hlízky jsou podobné bramborám, ale mají nasládlou chuť a jsou malé, drobné. Pro sběr je nejlepší pozdní podzim, kdy jsou největší. Nejlepší chuť mají na podzim a brzy na jaře. Sklízejí se od listopadu do března.

Hlízy obsahují:

olej
vlákninu
inulin (cukr vhodný pro diabetiky)
aminokyseliny
organické kyseliny (jablečnou, citronovou)
vitamin A
vitamíny skupiny B (B1, B2)
vitamin C
vitamin D
železo
hořčík
křemík
draslík
fosfor

Existuje více odrůd topinamburu, hlízy se odlišují obsahem některých látek, například inulinu, z čehož vyplývá jejich rozdílná chuť a barva. Výnos z 1 m2 je cca 4 - 7 kg hlíz. Hlízy se jedí syrové nebo se upravují v kuchyni, sušené mají chuť po oříšcích. Hlízy i zelená hmota jsou dobře silážovatelné, vhodné jako pícnina pro dobytek.

Léčivé účinky:

ničí volné radikály (antioxidant)
snižují hladinu krevního cukru
regulují krevní tlak
mají detoxikační účinky
mají protirevmatické účinky
snižují hladinu špatného cholesterolu (LDL)
zmírňují otoky, odvodňují
zmírňují těhotenské křeče a nevolnosti
regulují menstruaci
mají protiastmatické účinky
působí jako prevence proti předčasnému porodu a potratu
zlepšují činnost trávicí soustavy
mírní žlučové koliky
chrání ledviny a játra
mají antistresové účinky
zlepšují látkovou výměnu

Chuť hlíz je velmi jemná i za syrova, čerstvé obsahují více cenných látek. V kuchyni je tak lze nastrouhané nebo nakrájené přidávat do salátů. Mohou se však i vařit, dusit, opékat, zapékat a smažit. Takto upravené se používají jako příloha, lze jimi nahradit brambory v polévkách.

Topinambury se vaří jen krátce s kapkou citronové šťávy nebo octa, aby během přípravy zůstaly pěkně bílé. Podávat je lze se strouhaným sýrem nebo z nich udělat bramborové placky. Dají se dusit společně s další zeleninou.

Hlavně dětem chutnají nakrájené a usušené hlízy v sušičce či troubě. Mají chuť po oříšcích, dají se i máčet do čokolády nebo použít jako přísada do moučníků a dortů místo ořechů.

Sdílet na: