Likvidace mšic

Názvem mšice označujeme více druhů polokřídlých hmyzích škůdců na rostlinách. Mezi nejčastěji vyskytující patří mšice zelná, maková, broskvoňová, jabloňová, maliníková, vojtěšková, krušinová, řešetláková, atd.. Mšice poškozují, oslabují rostliny sáním šťáv, přičemž rostliny následně vadnou a hynou. Současně také mohou přenášet virové choroby, jako je například kadeřavost brambor, svinutka, mozaika a žloutenka řepy, okurek či květáku a dalších, a to i na okrasných rostlinách. V lepivých výměšcích mšic na listech se usídlují plísně, které znesnadňují rostlinám asimilaci.

Prvními příznaky napadení rostlin mšicemi jsou zkrabacené nebo stočené listy. Na spodní straně listů většinou nalezneme celé kolonie mšic. K přemnožení dospělých samiček mšic dochází při vyšších teplotách během března - června.

Zabránit většímu výskytu mšic lze prevencí, a to například:

Včasným výsevem semen do dobře připravené půdy a pravidelným odstraňováním plevelů, neboť některé druhy mšic napadají celou řadu plevelných hostitelů, z nichž pak přechází na pěstované kultury.
Pokud se objeví mšice pouze v malém množství, můžeme je rozmačkat nebo odplavit silným proudem vody.
Silně napadené vrcholky rostlin musíme ihned odstřihnout a zničit.
Za suchého počasí můžeme rostliny napadené mšicemi poprášit řasovým vápencem, kamennou moučkou nebo dřevěným popelem.
Okrasné rostliny a keře (např. růže) proti mšicím spolehlivě ochráníme vysetím levandule, jiné rostliny vysetím aksamitníků (afrikánů).

K hubení mšic můžeme použít jejich přirozené nepřátele, které si můžeme buď nasbírat v přírodě (některé druhy dravých slunéček, např. slunéčko sedmitečné dokáže zlikvidovat až 150 mšic denně) nebo si je můžeme objednat přes internet (např. zlatoočko, vosičky, škvory, ...). Použití létajících ochránců rostlin má však své nevýhody. Pokud je umístíme mimo uzavřené prostředí, např. skleník, těžko je udržíme, neboť ulétnou.

Na mšice, které škodí stromům, můžeme nasadit škvory, kteří nám neulétnou. Již naši předkové umisťovali do korun stromů dnem vzhůru obrácené kořenáče s dřevitou vlnou nebo slámou. Škvoři se v nich zdržují přes den, po západu slunce pak napadají kolony mšic, kterými se živí.